Září 2015

Poslání 1#

28. září 2015 v 16:43 | Markísímo Ala Koberec |  Příběhy
Poslání #1
Po dlouhé době něco přidávám
Dostala jsem epický nápad, který musím sepsat, bude to ale na hodně dílů, připravte se xD Tentokrát to bude trochu vážnější, né retardované jako je u mne zvykem. A ne, není to žádné nové OC, je to prostě jen patlanice všeho možného, tak doufám že se bude líbit ^^
A ještě dodám, že začátek je takovej suchej, ale ono se to rozjede, takže asi tak xD

Sakra, sakra, sakra. Halloween je zítra, a já nevím, za koho mám jít tentokrát... Že by Freddy Krueger? Ne, toho budou mít rozhodně všichni... Krvavá Mary by šla... Nebo ještě lepší by byl nějaký dém-- " Kate, je večeře" Jasně, moje matka mě nenechá ani chvíli o samotě, no co se dá dělat...
zavřela jsem Notebook, a vyrazila po schodech dolů do kuchyně, kde byl můj oběd.
Brokolice s těstovinami, no fuj.
" Mami, po kolikáté ti mám říkat, že nesnáším brokolici?!?"
Znechuceně jsem odstrčila jídlo stranou, sebrala peněženku, a šla si koupit jídlo do obchodu.
Nedivte se, že jsem k nim taková, oni mi to dělají naschvál.
Celou tu cestu, mě následoval nějaký cizí Husky, stále kolem mne kroužil a sem tam šťouchnul nosem do mé nohy. " Co chceš?"
Šlo vidět, že se pes usmál a hned potom utekl...
" Hm" pokračovala jsem v cestě.
V obchodě jsem potkala mé kamarádky, zřejmě něco kradly, a tu kradenou věc nemohli nikam narvat.
" Nazdar Kate..." Zrovna ta nejšílenější mě musela pozdravit, jako první, skvělý.
" Čau Abby, zase kradete?"
" No ano, a ty si jdeš koupit zase jídlo? Proč ho neukradneš, jako my?" Druhá potrefená husa Silvia se ozvala, a při tom se snažila nacpat bagetu do kapsy
" Protože nejsem jako vy" zašeptala jsem, docela uraženě.
" A co ty a Halloween? Za koho budeš? Doufám že za nějakou Creepypastu, například já půjdu za Bena Drowneda..." Silvia bagetu rozlomila v kapse, tak jí rychle vytáhla a dala zpátky do regálu
Urazila jsem se ještě více. " Creepypasta? Proč? ty víš, že sice miluji záhady, ale na takovéhle kraviny nevěřím. Například Jeff the Killer je pěkně hrozná Creepypasta, a je nemožné aby existoval, radši půjdu na Halloween za něco realnějšího, a když jde řeč o Ben Drowneda, ten nikoho nevystraší"
Nabrala jsem dva rohlíky do sáčku, a šla s nimi k pultu. " Nepodceňuj Ben Drowneda, co když se kvůli tomu zítra probudíš s rozpáraným břichem?" Abby se zasmála.
" No, jestli se to stane tak to bude drsný"
Po zaplacení jsme my tři vyrazily do obchodu s kostýmy. " Za koho teda budeš?" Zeptala se Silvia a žrala zbytky jogurtu, který se jí rozprsknul v kapse.
" Já... Já ještě nevím" Každý Halloween jsem za někoho byla, tak nesmím zklamat tentorkát.
" žádné jídlo dámy" Obchodnice nás upozornila, no jasně, nemá v nás žádnou důvěru.
Přistoupila jsem k ní, a zeptala se: " Hej paní, kde tu najdu černé mikiny?"
" Bohužel nejsou na skladě, ale můžeme vám doporučit šedé mikiny..." bla bla nezájem naschle
" To snad není možný..." sedla jsem si na pařez a kamarádky také. " Já snad nikdy neseženu žádný kostým... Ani nevím za koho chci jít" Tu poslední větu jsem nechtěně řekla nahlas, a proto to přivolalo třídní posměváky, co tu procházeli kolem. " Proč nejdeš za sebe? Už tak jsi dost strašidelná" jeden z nich se zasmál. Kdyby je šlo ignorovat bylo by to dobrý. Najednou mi naskočila husí kůže, když jsem se podívala za jednoho toho posměváka. Stál tam ten samý Husky... teda alespoň myslím, protože teď mu svítily bílé oči, a jeho srst byla tak trochu... do červena?
" Já ti řekla abys mě nepronásledoval!" Vzala jsem nejbližší klacek a hodila jej po něm, pes ale stál, usmíval se, a cenil své ostré zuby.
( Nevšímetje si toho, jak ten obrázek vypadá, neumím kreslit psy ._.)
Všichni se podívali mojím směrem, ale to už tam ten pes nebyl.
Posměváci ti se smáli ještě více, no, hlavně ať se z toho neudusej!
hned poté odešli
" Kate, jsi v pořádku?" Silvia na mě vyděšeně hleděla
Á sakra, je tu ta scénka jako ve filmech, když řeknu ano, tak mne pošlou do blázince, stejně jako kdybych řekla že jsem něco viděla a tak dále a tak dále, nerada to říkám ale....
" No, asi se mi to jen zdálo, heh..."
Zhluboka jsem se nadechla, a vyrazila tím směrem kudy šel ten pes.
" Kate, kam jdeš?"
" Jdu domů, stejně je docela pozdě"
" Ale tvůj dům je na druhé straně..."
" J-já vím, ale..." No, větu jsem nedokončila, a utekla jsem
Jsou tu stopy toho psa, třeba zjistím od kama pořád chodí. Následovala jsem tedy stopy co mne zavedly do velmi hlubokého lesa, a zrovna tam končily.
Slyšela jsem kroky.
Sakra, ten pes je tady... Co ale po mně chce?